Příspěvky, které nikdo publikovat nechtěl

Nejhorší selhání importéru není ztráta příspěvku. Je to jeho publikování.

1.5 prošla všech jedenáct importních adaptérů a mechaniku pod nimi a hledala přesně tohle – a našla to třikrát, ve třech různých souborech, pokaždé vzniklé stejně.

Archiv je celý účet

Export z Mastodonu není tvoje veřejná časová osa. Outbox drží vedle veřejných příspěvků i ty jen pro sledující a přímé zprávy – a každý samostatný toot v něm se zapisoval jako publikovaný. Na archivu, na kterém se to měřilo, je to 141 příspěvků z 2 548, z nichž 132 jsou přímé zprávy, každá s vlastní stránkou, vlastní položkou v sitemapě a vlastní položkou ve feedu. V souhrnu běhu o tom nebylo ani slovo.

Rozsah viditelnosti byl v exportu celou dobu, přesně tam, kam ho ActivityPub dává. Public v to je veřejný. Public v cc je mimo výpisy – skutečná adresa, ale ne ve výpisech. Jen pro sledující a přímé se stávají drafty: to nechá autorova slova v archivu a mimo web, což je jediné čtení „není veřejné", které nemůže nic publikovat omylem.

Hlídané při servírování není hlídané

Ghost dává do exportu celé tělo každého příspěvku jen pro členy i placeného, protože web na Ghostu rozhoduje, kdo jsi, až když stránku servíruje. Čteno čímkoli, co tuhle kontrolu nedělá, je každé slovo, za které kdokoli zaplatil, prostý text ležící v souboru.

Přicházely publikované, bez štítku a nespočítané. Teď přicházejí jako drafty, se štítkem a započítané v souhrnu – vratná polovina rozhodnutí a číslo, se kterým může ten, kdo import spouští, něco udělat.

Komentář na špatném řádku

TOML hlavička Huga říká draft = true. Zapsáno jako draft = true # nekdy pozdeji – poznámka pro sebe, přesně na řádku, kam si ji člověk píše – bral čtenář hodnot komentář jako součást hodnoty. Z příznaku se tak stal pravdivý řetězec místo booleanu, na který vypadá, a pravdivý řetězec není true, takže se příspěvek naimportoval jako publikovaný.

Něčí nedopsané psaní šlo na otevřený web proto, že si opoznámkoval příznak, který ho měl zadržet.

Pravidlo pod tím

Všechny tři jsou jedna chyba v různých šatech: importér bral cokoli, co neuměl zařadit, jako veřejné. Pravidlo teď běží obráceně. Nemožnost rozeznat, jestli je něco publikovatelné, je důvod to nepublikovat – a říci to v souhrnu, s počtem.

Import, který musíš dodatečně auditovat, je import, kterému nemůžeš věřit. Smysl čísla v souhrnu je, že nemusíš chodit hledat.