./blog.sh

./blog.sh je blogovací systém, který se spouští z terminálu. Příspěvky jsou soubory, web je výsledek sestavení a komentáře žijí na Fediversu — v celé té větě nikde není databáze.

Tři věci ho odlišují od ostatních pěti set generátorů statických stránek:

• Žádná databáze. Jeden příspěvek je jeden soubor JSON. Záloha je tar, historie je git, odchod je smyčka for.
• Žádné závislosti. Standardní knihovna Ruby a bash. Žádné gemy, žádné npm, žádný lockfile. Stačí naklonovat a spustit.
• Žádný systém komentářů. Každý příspěvek se ohlásí na Mastodonu nebo Bluesky; odpovědi na to oznámení jsou komentáře, které tvůj prohlížeč načítá z veřejného API.

Building an Archive
stevendbrewer.com

Steven D. Brewer bloguje od roku 2002: PHPWiki, pak Drupal, pak WordPress. Když Drupal 7 došel na konec životnosti, hledal pro čtyřiadvacet let příspěvků místo, které nebude vyžadovat údržbu, a dal je na blog.sh: archive.bierfaristo.com, kde už jsou příspěvky z Drupalu i feed z Twitteru a kousky starého blogu Esperanto-USA vytažené z Wayback Machine.

Stojí za přečtení, pokud hledáš archiv, který má přežít software, ve kterém vznikl.

#blogsh #archive #drupal

Sobota, LinuxDays v Praze, stánek přátel z OSCloudu – Mastodon, Pixelfed, PeerTube, Matrix, služby pro lidi, kteří chtějí mít svá data tam, kde na ně vidí. Celý den za jedním stolem a ani jedna přednáška. Tento engine tam byl poprvé naživo: na letáku a v hovoru pokaždé, když se řeč o Fediverse stočila k otázce „a kde bych psal?"

Čtyři pole na jednom A4

Leták je jeden list. Čtyři pole – psaní, stěhování, nasazení, web – a v každém výřez z terminálu a QR kód. Žádný z kódů nevede na stránku vyrobenou pro tu akci. Každý otevírá štítkovou stránku, kterou tento web už měl: /tag/authoring, /tag/migration, /tag/deploy, /tag/appearance. Vlastní archiv webu, seřazený podle toho, na co se u stánku lidé ptají, byl přistávací stránkou. Nic, co by den po akci zastaralo, se pro ni nestavělo.

Je poctivá otázka, než nástroji svěříš dvacet let psaní: v jakém bodě ho přestane být příjemné používat? Měřeno tady v srpnu, na archivu 6 639 příspěvků, byla upřímná odpověď pokrčení rameny: přidání jednoho příspěvku stálo celý archiv – osmačtyřicet sekund od stisknutí klávesy Enter do chvíle, kdy web běžel – protože každá stránka, která se o příspěvku byť jen zmiňovala, se musela vyrobit znovu, ať se změnila, nebo ne.

To už upřímná odpověď není. Od 1.6 si sestavení vede záznam o tom, co do každé stránky vstoupilo, a znovu vyrábí jen ty, jejichž záznam už nesedí. Archiv pod tím je tentýž, na kterém se to v srpnu měřilo, o sedm příspěvků těžší: teď 6 646, a engine o tři vydání dál, na 1.9.

Na co čekáš dnes

Publikace příspěvku s dnešním datem na tomtéž archivu: šestnáct sekund sestavení, dvě nahrávání – kde bylo osmačtyřicet. Sestavení už nesahá na stránky, které to nepotřebovaly, takže velikost archivu přestala být tím, z čeho se čekání skládalo.

Kde se velikost stále ukazuje

./blog.sh: blogovací engine, kterému stačí terminál
root.cz

./blog.sh na Root.cz, mými slovy a česky: proč text i obrázky patří na vlastní disk, co je sestavení a kde může výsledek bydlet, jak komentáře jedou po Fediverse a proč dvaadvacet importérů čte export, ne API. A rovnou i to, pro koho engine není: pro víc autorů, pro webovou administraci, pro pluginy.

O tomto víkendu, v sobotu 3. a neděli 4. října, proběhnou v Praze na FIT ČVUT v Dejvicích již tradiční LinuxDays 2026. Vstup je volný.

V sobotu budu celý den na stánku mých přátel z OSCloudu. Jestli si chceš o ./blog.sh popovídat, zeptat se, jak to či ono funguje, zjistit, jestli by unesl tvůj blog, nebo mi říct, o co jsi zakopl, je to příležitost probrat to tváří v tvář, a ne v issues na GitHubu.

Nic zásadního si nechystej. Stačí otázka — nebo blog, který se chystáš přestěhovat. Vše ostatní si řekneme na LinuxDays 2026.

Program a jak se tam dostat: linuxdays.cz/2026

#blogsh #LinuxDays

Pět příspěvků pokrylo to, o čem 1.9 je: příspěvek ve dvou jazycích, web v jazyce stránky, co leží v cíli nasazení před prvním nasazením, hosting, který umí jen FTP a jednu zkratku v telefonu místo dvou. Tenhle je zbytek, v pořadí, v jakém ho provozovatel potká. Většina z něj přišla od dvou lidí, kteří 1.9 nainstalovali od nuly a upgradovali kopii webu o 6 600 příspěvcích, přesně podle dokumentace.

Poslat příspěvek z iPhonu chtělo až do 1.9 dvě zkratky: jednu, která převezme soubory z panelu sdílení, a druhou, která otevře spojení přes SSH. Napsáno ve vlaku prošlo obě. Teď je to jedna zkratka, importovaná místo stavěná, a běží i na Macu.

Sdílený hosting často přichází s adresářem, přihlášením přes FTP a ničím dalším – bez SSH, bez rsync, bez gitu. Pro blog.sh to stačilo odjakživa; dokumentace to jen do 1.9 neříkala. Cesta vede přes backend rclone, protože rclone umí FTP jako jeden ze svých mnoha vzdálených cílů.

Někdo stěhuje blog z WordPressu na blog.sh a nechává si stejný hosting, stejný adresář i stejnou adresu. Sestavení je hotové, první nasazení projde bez jediné chyby – a úvodní stránka je pořád ta stará. Při nahrávání se nic nepokazilo. Starý web jen nikdo neodstranil a hosting mu dává přednost.

Někdo přeloží své příspěvky, otevře českou polovinu webu – a menu pořád říká Writing, patička Links a na každé pilulce stojí anglický štítek. Příspěvky byly vždycky jen polovina toho, co čtenář čte. Zbytek je to, co web říká sám o sobě, a v 1.9 to má jazyk taky.

Někdo píše česky a část lidí, kteří by ho četli, česky neumí. Obvyklá odpověď je druhý blog – druhý archiv, druhá sada štítků, druhý feed – a do roka se ty dva rozejdou: příspěvek opravený v jednom a ve druhém ne, štítek přejmenovaný jen na jedné straně, čtenář, který přepne jazyk a ocitne se jinde, než čekal. blog.sh 1.9 odpovídá jinak: jeden web a druhý jazyk vedle něj.

./blog.sh 1.9 je venku — vydání na GitHubu.

Vydání o publikování ve více jazycích. Vyjmenuješ je v site.locales a příspěvek si nechá jedno datum, jednu sadu štítků a jednu sérii, s textem pro každý jazyk, který napíšeš přes ./blog.sh translate. Vlastní jazyk webu zůstává v kořeni, každý další dostane svůj a jedno sestavení udělá všechny. Banner, menu, patička i štítky mluví každým jazykem taky; příspěvek, který nikdo nepřeložil, se ukáže i tak a odkáže na jedinou kopii, která existuje. Tenhle web tak běží anglicky a česky už od doby, kdy bylo vydání konceptem.

Kolem toho první hodina: dva lidé nainstalovali 1.9 od nuly a upgradovali kopii webu o 6 600 příspěvcích, přesně podle dokumentace, a všechno, o co zakopli, je opravené. Esc nikdy nic neudělá, instalační průvodce mluví tvým jazykem od první obrazovky a nevezme příklad ze šablony jako jméno tvého webu, vlastnosti konceptu ukážou, kde si ho přečíst — i s QR kódem pro telefon — a doctor --online se teď zeptá cíle nasazení, co mu v kořeni leží navíc.

Notebook doslouží, nebo se server buduje znovu od nuly, a otázka, na které skutečně záleží, je užší, než zní. Ne „jak to zálohovat" – „které z těchto souborů po mně engine opravdu potřebuje chránit, protože nic jiného tady je znovu nevyrobí."

Většina instalace tuto podmínku nesplňuje. Engine sám je git klon; stáhni ho znovu a je to tentýž engine. Všechno, co sestavení zapisuje, se vrátí jedním sestavením, pokud zbylo to ostatní.

Instinkt velí zálohovat samotný web – složku, kterou prohlížeč skutečně vidí. To je přesně ta jediná věc, kterou tento seznam vynechává. public.nosync, vlastní výstup sestavení, je stejně postradatelný jako engine, který ho vytvořil: jedno sestavení ho zopakuje bajt po bajtu, takže držet jeho kopii by znamenalo ukládat tutéž informaci dvakrát pod dvěma jmény a omylem věřit té starší.

Co zbývá, když odložíme engine i web, který sestavuje, je krátký seznam.

Co je skutečně nenahraditelné

Nejdřív samotné příspěvky – jediná položka celého seznamu, kterou žádné sestavení, nový klon ani nové nasazení nevrátí za žádných okolností.