Adresa, o které příspěvek je

Díl 4 ze 7 — ./blog.sh v1.7

Někdo ti pošle článek. Přečteš ho a máš k němu dvě stě slov – ne recenzi, jen to, čeho sis všiml, a jednu větu o tom proč. Příspěvek je z větší části ta druhá stránka a adresa, o které je, musí někde bydlet.

Až do tohoto vydání zněla poctivá odpověď: v odstavci, jako každý jiný odkaz. Karta, kterou takový příspěvek otevírá, jako blok existovala – importéry ji vyrábějí z Tumblru a z Bluesky – ale nic, co by šlo napsat, ji nevytvořilo. Zapisovač, který příspěvek převádí zpět do markdownu, pro ni neměl syntaxi, takže edit na příspěvku s odkazem nabízel kartu zahodit a add <soubor> ji neuměl vytvořit vůbec. Vlastní příspěvky o vydáních tohoto projektu z toho důvodu po 1.3 přestaly být příspěvky s odkazem. Nástroj se změnil; záměr ne.

Tři řádky v hlavičce

---
tags: release
link: https://example.org/clanek-nekoho-jineho
link_title: Článek někoho jiného
link_description: O čem je, podle jeho vlastní stránky.
---

Dvě věci v něm jsou špatně a jedna stojí za ukradení.
Příspěvek, jehož karta nese titulek, popis a adresu, o které je
Příspěvek, který je o adrese: karta sedí nad textem a příspěvek si od ní půjčuje titulek.

link: je adresa, o které příspěvek je. link_title: a link_description: jsou slova na kartě. Karta se kreslí nad textem, ne uvnitř něj: v uloženém příspěvku je prvním blokem, před první větou, kterou jsi napsal, a na stránce vychází jako odstavec před tím tvým.

Je to klíč v hlavičce, ne řádek v těle, protože karta patří příspěvku, a ne jeho odstavci – a protože odstavec, který je jen odkazem, už znamená něco jiného.

Jak se pak příspěvek jmenuje

Příspěvek bez vlastního title: je pojmenován kartou. Nadpisem se stane titulek karty a ten nadpis je odkaz: vede tam, kam vede karta, na vlastní stránce příspěvku i v každém výpisu. Ve výpisu je cestou k samotnému příspěvku odznak s datem vedle něj. Karta pod ním neříká totéž dvakrát: titulek byl vyzdvižen, takže zbývá popis.

Dvě věci zůstávají tvoje. Adresa příspěvku se pořád řeže z tvých vlastních úvodních slov, ne z půjčeného titulku. A oznámení, když příspěvek vychází, nese adresu příspěvku, ne té druhé stránky.

Typ se odvozuje, takže nic nemusí říkat type: link: příspěvek, který je kartou a slovy pod ní, se zařadí jako příspěvek s odkazem a objeví se ve vlastním výpisu takových příspěvků na webu.

Dej příspěvku title: a nic se nepůjčuje. Tvůj nadpis stojí a karta se pod ním vykreslí celá – s titulkem jako odkazem a popisem pod ním.

Odstavec, který je jen odkazem

Zůstává obyčejným odkazem v obyčejném textu. Holá adresa na vlastním řádku se promění v odkaz a nic víc; markdownový odkaz sám v odstavci je odstavec s odkazem.

To je odmítnutí, ne opomenutí. Kdyby se z osamělého odkazu stala karta, obojí by bylo k nerozeznání a nezbyl by způsob, jak napsat to první – větu, která cestou na něco ukáže.

Jaká smí adresa karty být

Celá adresa http:// nebo https://, anebo adresa zakotvená na tomto webu – /posts/2026/nejaky-prispevek/ – pro kartu o jiném zdejším příspěvku. Druhý tvar není pohodlnost. check --repair ho zapisuje, když narovnává relativní odkaz, který za sebou nechal import, a hodnota, kterou engine zapíše, musí být hodnotou, kterou umí přečíst zpět.

Všechno ostatní se odmítne dřív, než se cokoli zapíše: holé jméno souboru, schéma, které spouští kód, a dva zápisy, které se čtou jako tento web a vedou jinam, //host/cesta a /\host/cesta. Karta je jediný odkaz v příspěvku, který nemusí nést vlastní slova, podle nichž by šel posoudit. link_title: bez link: za sebou se odmítne také, místo aby se hádalo – slova o kartě bez karty.

check ověřuje kartu zakotvenou na tomto webu proti archivu: namiř ji na příspěvek, který tu není, a řekne to jménem a odejde s nenulovým kódem. Adresa venku na webu se zkouší jen s --online.

Co to stojí

Karta je text hlavičky, což znamená stůl: add <soubor>, nebo editor, který add a edit otevírají a jehož nápověda klíč uvádí. Stránka na /write/ pro ni pole nemá – příspěvek napsaný na telefonu je napsaný bez karty.

Nic nechodí číst tu druhou stránku. Titulek a popis jsou ty, které napíšeš – dva řádky opisování, a je to prostý text: markdown uvnitř zůstane na stránce jako znaky, které jsi napsal.

A karta odchází tak, jak odchází řádek hlavičky. Vyndej při ukládání řádek link: a karta příspěvek opustí, aniž se cokoli řekne: pojistka proti ztrátě při ukládání počítá bloky pod hlavičkou a karta už mezi nimi není. Karta níže v příspěvku – taková, kterou tam nechal importér a kterou markdown pořád zapsat neumí – je hlídána jako vždy. Ta v hlavičce je řádek, který se vrátí zpět, a žádné varování, že zmizela.

Komentáře