Štítekobsah²⁰

Oprava překlepu v jednom odstavci. To je celá změna, kterou autor udělal, a tak ji má archiv zapsat: jeden odstavec jinak, ostatní jak byly. Na skutečném archivu, cestou, kterou příspěvky posílá telefon, to engine do 1.9 neuměl. Měřeno 8. října: 101 příspěvků se změnilo tím, že byly uloženy beze změny.

Co markdown neumí říct

Příspěvek je uložený jako bloky, a editor ukazuje text. Mezi tím stojí převod, který většinou nic neztratí – odstavec je odstavec, nadpis je nadpis. Jenže archiv, který přišel z importu, nese na blocích věci, pro které markdown slovo nemá: odstavec, který Tumblr označil jako odsazený, jako položku seznamu nebo jako řádek chatu; u videa jeho poskytovatele a adresu, na které bylo poprvé; přehrávač, který služba předala jako HTML. Text, který editor ukáže, nic z toho nenese. A uložení dosud postavilo každý blok znovu z textu: oprava jednoho překlepu přepsala všechny ostatní bloky příspěvku bez nich. U stolu i z programu stejně; jen u stolu to nikoho nenapadlo měřit.

Otázka naopak

Někdo otevře příspěvek s videem a stiskne přehrát. Připojení je v pořádku. Video není velké. Chvíli se nic neděje, a pak se video spustí naráz, jako by čekalo na svolení.

Čekalo na rejstřík.

Proč sedí na konci

MP4 je hrstka boxů položených za sebou. Jeden z nich, mdat, je obraz a zvuk. Jiný, moov, je rejstřík: který snímek leží na kterém bajtu, jak dlouho to celé trvá, jakému kodeku to předat. Přehrávač potřebuje moov dřív, než může ukázat jediný snímek.

Ukázková konfigurace, kterou tento engine dodává, nese kolo: štítek jménem kolo a pod ním ručně vypsané <svg>. Je tam proto, že tam nebylo co jiného dát. tag_icons bral jméno ikony, kterou engine dodává, nebo vlastní kresbu, a dodával jen osm typů obsahu – text, obrázek, video, odkaz, zvuk, citát, dokument, chat. Štítek o cyklistice mohl nosit znak pro „zvuk", nebo někdo mohl strávit večer nad souřadnicovou mřížkou.

1.7 mezi to vkládá pětapadesát kreseb a každé dává jméno.

Pětapadesát podstatných jmen

Spočítáno v lib/icons.rb: osm typů obsahu, pětapadesát dalších, třiašedesát jmen, o která si štítek může říci. Seskupeno podle toho, o čem blogy bývají.

Někdo ti pošle článek. Přečteš ho a máš k němu dvě stě slov – ne recenzi, jen to, čeho sis všiml, a jednu větu o tom proč. Příspěvek je z větší části ta druhá stránka a adresa, o které je, musí někde bydlet.

Až do tohoto vydání zněla poctivá odpověď: v odstavci, jako každý jiný odkaz. Karta, kterou takový příspěvek otevírá, jako blok existovala – importéry ji vyrábějí z Tumblru a z Bluesky – ale nic, co by šlo napsat, ji nevytvořilo. Zapisovač, který příspěvek převádí zpět do markdownu, pro ni neměl syntaxi, takže edit na příspěvku s odkazem nabízel kartu zahodit a add <soubor> ji neuměl vytvořit vůbec. Vlastní příspěvky o vydáních tohoto projektu z toho důvodu po 1.3 přestaly být příspěvky s odkazem. Nástroj se změnil; záměr ne.

Tři řádky v hlavičce

---
tags: release
link: https://example.org/clanek-nekoho-jineho
link_title: Článek někoho jiného
link_description: O čem je, podle jeho vlastní stránky.
---

Dvě věci v něm jsou špatně a jedna stojí za ukradení.

Pět dílů série napsané během jara a třetí vyšel bez řádku series:. Web udělal, co mu bylo řečeno. Třetí díl seděl u svého data a nikde jinde: mimo výpis série, mimo odkazy z jednoho dílu na další a mimo počet, který nesly ostatní čtyři: stránka čtvrtého dílu o sobě říkala díl 3 ze 4 a stála na místě, které měl mít chybějící příspěvek. Oprava bylo jedno slovo.

Dostat se k tomu slovu znamenalo otevřít článek.

To dělá edit. Přečte příspěvek z jeho souboru, celý ho vypíše jako markdown, otevře v editoru a rozebere, co se vrátí. U příspěvku, který je z odstavců a fotografií, je ta cesta tam a zpět věrná a o nic nejde. U příspěvku, který nese něco, pro co markdown nemá tvar, není.

Sedm řádků

props <slug> dostává [e] – u konceptu, u naplánovaného i u publikovaného příspěvku stejně.

Každý příspěvek nosí odznak s datem a v něm ikonu, a ta ikona říká, o jaký druh příspěvku jde: text, obrázek, video, citát. Na blogu, kde je skoro všechno text, je ta ikona na skoro každé kartě stejná. Někdo, kdo tento engine provozuje, to v issue #45 řekl přímo: obecnou ikonu člověk vidí tak často, že se stane neviditelnou, nebo nepořádkem.

1.6 dovoluje, aby ikonu nesl místo toho štítek.

tag_icons:
  - tag: "build"
    icon_svg: '<svg viewBox="0 0 24 24" …>…</svg>'
  - tag: "comments"
    icon: "chat"

Nahrazuje, nepřidává

Na odznaku s datem u příspěvku zaujme ikona štítku místo ikony typu obsahu; v nadpisu /tag/<jméno>/ zaujme místo obecné ikony štítku. To byl první bod žadatele a ten, na který stálo za to se zeptat, místo hádat: dvě ikony vedle sebe na šedesátipixelovém odznaku nejsou odznak, ale hádanka. Štítek bez záznamu nemění nic, takže obecná ikona zůstává u všeho, co jsi nepojmenoval.

Publikace příspěvku dřív stála tolik, kolik měří archiv, ne kolik měří změna. Příspěvek datovaný dneškem změní tucet souborů. Sestavení vykreslilo každou stránku v archivu a každou přečetlo zpět z disku, aby to zjistilo.

Na archivu, kolem kterého tento engine vznikl – 6 639 příspěvků, na serveru, kde bydlí – to bylo 47 vteřin za nové sestavení, které nezměnilo nic, a 48 od stisku publikovat do chvíle, kdy byl příspěvek venku. V pořádku pro jeden příspěvek ráno. Méně v pořádku pro opravu překlepu v deseti z nich.

Co si sestavení teď pamatuje

1.6 si vede záznam o tom, co vstoupilo do každé stránky: příspěvek, šablona, lokalizace, konfigurace, engine sám. Při dalším sestavení vykreslí jen stránky, jejichž záznam už nesedí, a zbytek stojí jeden stat každá místo plného vykreslení a čtení zpět.

Týž archiv, měřený stejně: nové sestavení, které nemění nic, trvá sedminu toho, co dřív. Publikace příspěvku datovaného dneškem trvá asi dvě pětiny – 16 vteřin sestavení a 2 nahrání, kde bylo 48 – a sestavení to říká samo: Stránek beze změny, nepřestavěny: 10 160. Poměr je to, co cestuje; vteřiny jsou jednoho stroje.

Pět příspěvků pokrylo tvar tohoto vydání. Tady je zbytek, po odstavci na každou věc.

Karta ve výpisu bývala celý příspěvek. Engine do stránky vykreslil každý jeho blok a stylesheet výsledek ořízl na 500 pixelů.

Na skutečné titulní straně to znamenalo čtrnáct karet nesoucích mezi 794 a 2 616 pixely obsahu a ukazujících 500. Z 50 659 znaků stránky jich 49 312 sedělo uvnitř oříznutí. Třiatřicet ze 154 jejích zaostřitelných prvků šlo dosáhnout klávesnicí, zatímco byly na obrazovce neviditelné – odkazy, které vidící uživatel s myší neviděl a uživatel s klávesnicí nemohl přeskočit.

1.5 kartu uřízne dřív, než se zapíše. Stylesheet neskrývá nic.

Ta stránka šla z 89 268 bajtů HTML na 41 155. Její největší karta, 7 463 znaků, má teď 2 566. A „číst dál" se objeví přesně tehdy, když se něco nevešlo, místo aby sedělo pod kartou, která už ukazovala všechno, co měla.

Rozpočet je v pixelech, ne ve znacích

Po většinu života tohoto projektu měl příspěvek bez titulku dvě jména. Jeho vlastní stránka mu říkala podle data. Všechno ostatní – záložka prohlížeče, karta odkazu, kterou někdo sdílí, každá položka ve feedu – mu říkalo burtiky-opekame-hipstamatic-oggl-jane.

To není okrajový případ. Na archivu, na kterém se tento engine měří, nenese titulek 2 754 příspěvků z 4 418. Dvaašedesát procent webu, které jdou do světa pod adresou.

Slug je vyrobený ze slov. Není to ta slova.

Slug je strojová odpověď na „kde tohle bydlí": malá písmena, bez diakritiky, spojeno pomlčkami, uříznuto na prvních osm slov. Každá vlastnost, která z něj dělá dobrou adresu, z něj dělá špatné jméno. Nemá velká písmena, nemá interpunkci a netuší, kam věta, ze které byl uříznut, mířila.

1.5 bere jméno z téhož místa, odkud přišel slug – z vlastního začátku příspěvku – a zastaví se na lepším místě.

Kde se zastaví