Starý odkaz pořád zná cestu

První příspěvek na tomto webu je o fotce, která zmizela z blogového zápisu z roku 2012, zatímco odkaz na ni fungoval dál. Rozpad odkazů je důvod, proč tento engine existuje, takže engine, který by si potichu rozbíjel vlastní adresy, by byl špatný vtip.

Přejmenování příspěvku mění jeho adresu. To je nevyhnutelné – slug je adresa. Co je odvratitelné, je to, aby se ze staré adresy stala 404.

Co přejmenování dělá teď

Přejmenuj příspěvek – r v dialogu vlastností – a příspěvek si svou starou adresu zaznamená do sebe. Sestavení pak na každé adrese, kterou příspěvek kdy měl, drží jednostránkové přesměrování.

Odkaz v dva roky starém tootu se dál překládá. Odkaz, který někdo dal do vlastního blogového příspěvku, se dál překládá. Můžeš opravit slug, kterého lituješ, aniž tě oprava stojí každý odkaz na něj, který už ve světě existuje.

Přesměrování patří příspěvku

Žijí a umírají s ním. Stáhni příspěvek a jeho přesměrování z webu odejdou s ním – přesměrování mířící do prázdna je jen pomalejší 404. Publikuj ho znovu a vrátí se, protože staré odkazy nepřestaly existovat, zatímco byl příspěvek pryč.

Je to totéž pravidlo, kterým se řídí oznamovací toot, a ze stejného důvodu: všechno, co příspěvek vlastní, má odcházet a vracet se s ním, jinak web hromadí trosky, o kterých si nikdo nepamatuje, že je vytvořil.

Drobné písmo

Seznam přesměrování je vlastní historie příspěvku, takže nikdy neobsahuje jeho současnou adresu – příspěvek přesměrovaný sám na sebe je smyčka a sestavení to řekne, kdyby ji úprava data přes hranici roku někdy vytvořila.

A slugy mají teď limit délky, s jasnou hláškou, když ho překročíš. První verze ti místo toho podala chybu souborového systému, což je technicky přesný způsob, jak neříct vůbec nic užitečného.