Všechno ostatní v 1.5

Pět příspěvků pokrylo tvar tohoto vydání. Tady je zbytek, po odstavci na každou věc.

Tlačítko kopírování na blocích kódu

Issue #44, od někoho, kdo provozuje blog plný návodů pro terminál. Je tam pořád, ne až po najetí myší: telefon žádné najetí nemá a tlačítko, které najde jen myš, polovina čtenářů nikdy nedostane. Jen na blocích kódu – chat je <dl>, kód v řádku je holé <code> – takže visí na typu bloku, ne na značce. Na instalaci přes http:// není žádné tlačítko místo mrtvého, a kopíruje to, co blok ukládá, ne to, co se zalomilo na obrazovce.

Dvě věci, kterých si všimneš

Každý výpis podle typu obsahu má teď ikonu. Ostatní čtyři druhy výpisů své dostaly v dřívějších vydáních, takže těchhle sedm vypadalo nedodělaně; uvozovka je vyplněná, ne tažená, protože obrysová se při dvaceti pixelech dvojice slila do něčeho, co se četlo jako číslice 99. A stránka je orámovaná ze všech čtyř stran: těžká linka ji od 1.3 uzavírala nahoře a dole, ale boky zůstaly otevřené, takže na širokém displeji měl text začátek a konec a žádný tvar. Vypnuto pod 700 pixely, kde sloupec už sahá k oběma okrajům.

Kde jeden odstavec končil a další začínal

Úryvek v hledání je text příspěvku bez odstavců, takže poslední slova jednoho a první slova dalšího se potkají jako jedna zlomená věta. Teď mezi nimi stojí středová tečka – ne výpustka, která na konci každého úryvku už znamená „tady uříznuto", a jedno znaménko se dvěma významy je způsob, jak se čtenář naučí nevěřit ani jednomu. Na referenčním archivu 593 z 1 636 příspěvků s titulkem pokračuje za první odstavec.

Tlačítko vzhledu v okně, které si odmítá pamatovat

Soukromá okna Safari – a každý profil s blokovanými daty webů – vyhodí výjimku už při pouhém čtení localStorage, ne jen při zápisu. To vyhodilo výjimku z posledního řádku theme-toggle.js, takže kód, který tlačítko zapojoval, nikdy neproběhl: žádné přepínání, žádný symbol, nic. Obě strany jsou teď ohlídané a cyklus se ptá stránky, které téma ukazuje, ne úložiště, které možná nemá.

Třicet čtyři řádků tvé vlastní konfigurace

Volba palety v ./style.sh je smazala. Poslední klíč barvy je poslední aktivní klíč ve své sekci a zakomentovaný blok fonts: pod ním drží řádek, který se po odkomentování odsadí stejně jako barva – takže zapisovač si ho, a všechno pod ním, přivlastnil jako součást toho, co přepisuje. Soubor se vrátil bez svého dokumentovaného bloku a průvodce hlásil úspěch.

Druhé dveře k fotografii

./blog.sh add z fotografie odstraní souřadnice, přesně jak dokumentace slibuje. ./blog.sh edit – cesta, kterou lidé používají mnohem víc – si vypěstoval holou kopii téže práce, a neodstranil. Dvě implementace jednoho slibu jsou o jednu víc.

01.JPG a 01.jpg

Importér zachová příponu zdrojové adresy přesně tak, jak byla, i s velikostí písmen, a 01.JPG je ve skutečném archivu obyčejné jméno: Posterous servíroval IMG_2669.JPG a deset let fotoaparátů nepsalo nic jiného. Přidělovač porovnával bajty a novému obrázku přidělil 01.jpg v domnění, že je volné; kopie se ptá svazku, a na macOS, nebo na kterémkoli sdílení z Windows, se 01.JPG ozve i za 01.jpg. Kopie se tedy přeskočila, bajty příchozího obrázku se nikdy nikam nezapsaly, příspěvek ukazoval starou fotografii pod oběma jmény – a check hlásil uklidňující „špatně pojmenováno". Jména se teď skládají na každém svazku: to, které je volné na Linuxu a zabrané na macOS, je obrázek, který zmizí, když si někdo web přestěhuje.

Cizí stylesheet uvnitř tvého příspěvku

HTML importovaného embedu se vykreslovalo se skripty, bloky stylů a odkazy na stylesheety neporušenými. Politika webu už skripty zastavila – ale feed nese totéž HTML a nemá žádnou politiku, a blok stylů nebyl nikdy neškodný: style-src musí nést unsafe-inline kvůli vlastnímu barevnému formátování příspěvku. Oba embedy z Instagramu v archivu tohoto domu nesou body > iframe { min-width: auto !important }, které sahá z embedu na každý iframe na stránce. Nic nepřátelského; jen o tom nemá rozhodovat tento web.