./blog.sh

Průvodci byli přeložení od začátku; vyprávění kolem nich ne. Český web sledoval vlastní nasazení v angličtině, o řádek nad českou větou – varování sestavení, selhání oznámení, chyby importu, pokyny fronty k opravě, všechno. Ne přímo rozbité. Jen dům, kde půlka pokojů odpovídá jiným jazykem.

Šedesát vět se přestěhovalo domů

1.4 tu práci dokončuje: celé vyprávění nasazení – hlavička, průběh, závěrečný součet, každé oznámení o omezení – plus všech jedenáct varování sestavení, každé selhání Bluesky a Mastodonu a věty, které import vypíše, když zdroj zemře. Angličtina, čeština a němčina nesou tutéž sadu a sada testů paritu vynucuje, takže klíč nemůže existovat v jednom jazyce a v druhém shodit běh.

Co zůstává, jak přišlo

Diagnostika uvnitř vět se nepřekládá: HTTP kód, syrová odpověď serveru, text výjimky. To jsou důkazy a důkazy se citují, ne parafrázují – věta kolem nich patří webu, to uvnitř patří síti.

Past plurálu

Komentáře jsou tu odpovědi na toot a GoToSocial mluví API Mastodonu – takže komentáře na instanci GTS měly prostě fungovat. Nefungovaly, ani jednou, a nikdo neviděl, že selhávají: arch-linux.cz, první web, který tento engine spojil s vlastní instancí GTS, nikdy neukázal pod žádným příspěvkem jediný komentář. Moje vlastní testy měly Mastodon na obou koncích, takže to nikdy zachytit nemohly.

Nářečí není jazyk

V cestě stály dva přízvuky. GoToSocial píše adresu statusu ve vlastním tvaru a vzor v enginu trval na tvaru Mastodonu – číselné id tam, kde GTS odpovídá 26znakovým ULID. A GTS vyžaduje token i ke čtení veřejného vlákna, zatímco Mastodon ho dá každému, kdo si řekne. První přízvuk rozbil čtení adresy; druhý rozbil celou myšlenku živých komentářů, což je prohlížeč návštěvníka stahující vlákno – prohlížeč, kterému token dát nemůžeš.

Moderace jsou dveře dovnitř

Postranní panel má kartu commitů. Až dosud četla GitHub, tečka – což je zvláštní výchozí volba u enginu, jehož přirozeným prostředím je Fediverse, kde kód bydlí na Codebergu nebo na něčím vlastním Forgejo a GitHub je zrcadlo, které si držíš kvůli jednomu widgetu.

Jeden z prvních lidí mimo tento projekt, kdo engine provozuje, položil tu zjevnou otázku a odpověď vyšla: widgets.commits.instance bere adresu serveru, a to je celá konfigurace.

Jeden klíč, ne dva

Vedle něj není žádný forge_type. Adresa už odpovídá na to, jaký druh hostitele to je – Gitea a Forgejo mluví týmž API, a klíč, který se musí shodovat s jiným klíčem, je chyba v konfiguraci čekající na svou chvíli. Vynech instance a karta čte GitHub, přesně jako dřív.

Levnější než originál

./blog.sh 1.4 je venku – vydání na GitHubu.

Nejširší vydání od 1.0. Přišly tři věci: widget commitů čte Giteu a Forgejo – požádal o to jeden z prvních lidí mimo tento projekt, kdo engine provozuje, protože většina Fediverse drží kód na Codebergu a zrcadlení na GitHub kvůli jedné kartě v postranním panelu bylo obchvat. widgets.commits.instance bere adresu serveru; to je celá konfigurace. Komentáře fungují na GoToSocial – zjištěno na arch-linux.cz, kde žádný příspěvek nikdy neukázal jediný komentář, potichu; moje vlastní testy měly Mastodon na obou koncích, takže to nikdy zachytit nemohly. A engine teď všude mluví jazykem webu: český nebo německý web dřív sledoval vlastní nasazení a varování sestavení v angličtině, o řádek nad přeloženou větou. Nějakých šedesát vět se přestěhovalo do lokalizací.

Vložení videa obvykle vypadá takhle. Otevřeš platformu, klikneš na Sdílet, klikneš na Vložit, zkopíruješ chuchvalec HTML, který ti podá, a vložíš ho do příspěvku. Co jsi právě založil do vlastního archivu, je cizí značkování: iframe, někdy skript, pár sledovacích parametrů a jméno třídy z designového systému, který nepoužíváš. A když platforma změní cestu k vložení – a to dělají – rozbije se každý příspěvek, který jsi kdy takhle napsal, v jedno odpoledne.

Tady vložíš adresu, kterou bys poslal kamarádovi.

Dva z nich, a opravdu hrají

Video s popiskem:

Zbytek tohoto vydání je deset přírůstků, z nichž každý potřebuje odstavec, ne příspěvek.

Stránky

page: true dá příspěvku trvalou adresu v kořeni – /about/ – mimo výpisy a feedy, ale v sitemapě a v indexu hledání. Ghost, WordPress, Squarespace a Substack je teď importují jako stránky, místo aby je přeskočily, a import řekne, kde přistály a že na ně zatím nic neodkazuje. Engine za tebe položku nav: nenapíše; kam stránka patří v tvém menu, je tvoje rozhodnutí.

Série

series: seskupuje příspěvky a series_part: řadí ten, který jsi publikoval mimo pořadí. Každá série dostane výpis a každý příspěvek v ní odkazuje na předchozí a další díl – jen uvnitř série, nikdy se nepřelévá do archivu okolo. Náhled konceptu říká, jestli se jméno jeho série připojuje k něčemu, co existuje, nebo zakládá něco nového, takže překlep se chytí, dokud je ještě zadarmo opravit.

Mimo výpisy

Importéry měly dobrou sadu testů. Každý zdroj měl fixtury, fixtury se rozebraly, výsledky se ověřily a všechno procházelo.

Pak jsem importéry pustil přes tři archivy, které jsem nevytvořil já: export z Ghostu se 118 příspěvky a 419 obrázky, strom Huga se 77 soubory a WordPress WXR se 194 položkami. Vedle nich čtvrtý, který je celý můj – vlastní export tohoto enginu, načtený rovnou zpět – protože ten se neptá, jestli kód přežije cizího člověka, ale jestli se obě půlky cesty tam a zpět pořád shodují.

Ty tři cizí ale byly pointa. Fixtury s kódem souhlasily, protože oba jejich konce jsou moje.

Obrázek, který nikdo nestáhl neúspěšně

{{< figure >}} je způsob, jakým Hugo zapisuje obrázek, a odstraňovač Liquidu ho snědl jako značku Liquidu. Oba, které v tom archivu byly, mířily na soubory ležící hned vedle článku v jeho svazku stránky: nic ke stažení, nic, co by mohlo selhat, a byly pryč bez řádku v souhrnu – protože je nikdo nezkusil stáhnout, a tak nikdo neselhal.

To je tvar každého nálezu v tomhle průchodu. Ne pády. Ticho.

./blog.sh 1.3.2 je venku – vydání na GitHubu.

Vydání pro GoToSocial, a obě opravy přišly z prvního webu, který blog.sh napojil na instanci GoToSocial: arch-linux.cz provozuje vlastní, místo aby mířil na účet na Mastodonu. Moje vlastní testy měly Mastodon na obou koncích, takže ani jednu najít nemohly.

GTS mluví API Mastodonu s vlastními přízvuky a dvě místa v enginu brala nářečí Mastodonu za celý jazyk: widget feedu se každého hostitele ptal nejdřív na JSON a přesně ten dostal, JSON Feed, který pak XML parser ohlásil jako poškozený; a doctor odmítl id účtu, na které tě jeho vlastní nastavení nasměrovalo, protože vyžadoval číslice tam, kde GTS odpovídá 26znakovým ULID.

Jedna drobnost pro skiny přišla z téhož webu: stránka výpisu teď říká, jestli je první. <body> nese page-first nebo page-cont, takže stylesheet rozezná začátek výpisu od jeho pokračování /page/N/ – něco, na co CSS samo nepřijde, protože neumí číst adresu.

Nic k migraci – git pull, nové sestavení, nasazení. Čekej jedno nasazení v plné velikosti: každá stránka výpisu se změní o těch pár bajtů a nic jiného se nepohne. Úplné poznámky →

Engine nikdy neměl krok zpět. Úprava příspěvku přepsala jeho soubor a to, co příspěvek říkal před hodinou, bylo pryč – ne proto, že by se něco pokazilo, ale protože uložení je uložení.

Teď se předchozí text před každým přepsáním uchová a [v] ve vlastnostech příspěvku jeden vrátí.

Před každým přepsáním, ne jen před úpravou

Nový import je také přepsání, a to se ukazuje jako případ, kde si tohle vydělá na živobytí. Upravit příspěvek ručně je záměr; znovu naimportovat zdroj přes příspěvek, který jsi od té doby uklidil, je nehoda, která sní večer práce, a až dosud byla jedinou záchranou záloha.

Deset na příspěvek, nejnovější první.

Vybraná poznáním, ne čtením času

Seznam je takový, jakým procházíš každý jiný seznam v průvodci, a řádek pod kurzorem ukazuje, co ta verze říkala – její titulek, nebo úvodní slova, když žádný nemá. Deset časových údajů ti neřekne nic o tom, která je ta verze, kterou chceš. Deset úvodních vět ti to řekne okamžitě.

Nový import archivu býval věc, kterou jsi dělal opatrně, v noci, po záloze. Běh šel a stáhl každý obrázek znovu – obrázky, které archiv už držel, bajt po bajtu – a každé z těch stažení dopadlo na soubor, který už byl správně.

To je opraveno a oprava je jedna věta: identita souboru médií je adresa, ze které přišel.

Archiv už to ví

Každá položka médií si zapisuje svůj src. Nový import porovná, co zdroj nabízí, s tím, co archiv drží, a stáhne jen to, co chybí. Nad úplným archivem to není vůbec nic – druhý běh téhož importu nestáhne jediný obrázek a v souhrnu to řekne.

Zdroj sám se pořád čte, a to je poctivá hranice toho tvrzení: export ležící na tvém disku nestojí nic, zatímco feed nebo API se stahuje pokaždé, protože jinak nejde zjistit, jestli se něco změnilo.

Tady je skutečný import z Ghostu spuštěný podruhé nad archivem, který ho už drží: