První verze v druhém jazyce

./blog.sh v1.12 — díl 2 z 2

Od 1.9 může mít příspěvek text i v druhém jazyce, a každý z těch textů napsal člověk. Pavel si řekl o to, aby tu první verzi psal stroj (#68), a poslal skript, který to uměl (#69). 1.12 z toho dělá příkaz enginu:

./blog.sh translate muj-prispevek --lang de --auto

Otázka, na kterou odpovídá, není „umí stroj přeložit můj příspěvek“. Umí, víceméně. Otázka je, jestli to zvládne tak, aby se na web nedostalo nic, co nikdo nečetl. O tom je většina téhle části vydání.

Sám nic neuloží

Překlad se zapíše do tmp/muj-prispevek.de.md a víc se nestane. Soubor si přečteš, opravíš, co je potřeba, a uložíš:

./blog.sh add tmp/muj-prispevek.de.md

Jsou to tytéž dveře, kterými přichází text poslaný z appky. Když se příspěvek změnil, zatímco jsi četl, uložení se odmítne a změnu nepřepíše. Bez slugu vezme příkaz nejnovější zveřejněný příspěvek; --force nahradí jazyk, který už napsaný je.

V průvodci je to jedna klávesa. Jazyk, ve kterém zatím nic není, se zeptá dřív, než se otevře editor:

Přeložit automaticky? [a] automaticky  [Enter] napsat sám  [Esc] zpět

[a] otevře editor se strojovým textem. Originál a všechno, co na překladu vypadalo špatně, v něm stojí jako poznámky //, které se při uložení jako vždycky zahodí.

Překladač si určíš sám

Engine neví, čí model odpovídá. Je to nastavení v env.sh, nikdy v config/site.yml, protože ten soubor putuje s obsahem webu a nesmí umět pojmenovat program, který engine spustí. Druhy jsou tři:

  • Vlastní program. Cokoli, co čte příspěvek ze standardního vstupu a píše překlad na standardní výstup: claude -p, ollama run mistral, skript.
  • Model přes web. TRANSLATOR=openai (a všechno, co mluví jeho API: Mistral, OpenRouter, Ollama, LM Studio), anthropic nebo gemini, s modelem a klíčem.
  • Překladová služba. TRANSLATOR=deepl nebo TRANSLATOR=libretranslate, které neberou žádné pokyny ani model.

Rukou nic z toho psát nemusíš. ./setup.sh --translator se zeptá na překladač a na nic jiného, zapíše env.sh a klíč nikdy neukáže. ./blog.sh doctor řekne, jestli je nastavení celé.

DeepL a LibreTranslate překládají text, ne pokyny, takže příspěvek nedostanou celý. Jde po odstavcích, každý nadpis, položka seznamu a řádek citace zvlášť. Kód, adresy, HTML a značky Markdownu se odloží stranou jako značky, na které má služba nesahat, a blok kódu se neposílá vůbec. Daň za ty kousky: věta, která přeteče přes zalomení řádku, se vrátí jako dvě.

Co kontroluje a co ne

Než se soubor zapíše, porovná se překlad s originálem v tom, co překladač umí poškodit a čtenář si toho nevšimne: webové adresy, jména obrázků, čísla a počet nadpisů a odstavců. Rozdíl je varování, ne odmítnutí, protože číslo může být vypsané slovy z dobrého důvodu. Prázdná odpověď, odpověď, které došlo místo, nebo odpověď, kterou model odmítl, se neuloží vůbec. Řádek slug: zůstane vždycky prázdný, ať tam model napsal cokoli, takže adresa vznikne z přeloženého titulku, pokud si ji nenapíšeš sám.

Gramatiku nekontroluje. Jeden malý model přeložil krátký text správně a stejně dal české podstatné jméno do špatného pádu: „Druhý odstavce“. Žádné porovnávání adres a čísel tohle nechytí. Model si vyzkoušej na příspěvku, který umíš posoudit, než mu svěříš ty ostatní.

Když poskytovatel odmítne, dozvíš se, co odmítl: špatný klíč, účet bez kreditu, model, který tarif nezahrnuje. Kód a jedna věta, ne stavový kód HTTP.

V appkách

Appky pro Android a pro počítač mají od 0.10.0 na obrazovce překladu tlačítko Přeložit automaticky. Appka pro iOS ho má taky a přinese ho, až se dostane do App Storu. Appky nenesou klíč a samy nic nepřekládají: zeptají se serveru, server spustí tentýž příkaz a text se vrátí i s varováními, aby se dal přečíst a uložit jako ručně psaný. Tlačítko se objeví jen tam, kde má server překladač nastavený.

Kdo platí a kam text jde

Překlad někdo platí a někomu se posílá, a engine to říká, místo aby to schovával:

  • Text jde k překladači. K webové službě, nebo k modelu na tvém vlastním stroji. Bezplatné tarify některých poskytovatelů na tom, co dostanou, učí své modely; přečti si podmínky toho, kterého vybereš.
  • Klíč zůstává na serveru. Jde přes https, přes http jen na tentýž stroj. Nikdy se neobjeví v tom, co engine vypíše, ani když ho poskytovatel zopakuje. Vlastní program nedostane z env.sh ostatní tajemství enginu.
  • Spárované zařízení se smí zeptat. Je to výchozí stav, protože většina psaní se děje v appkách. Znamená to taky, že ztracený telefon může nechat překládat na tvůj účet, dokud jeho klíč neodvoláš přes ./blog.sh pair --revoke. Server, který to nechce, napíše do env.sh TRANSLATOR_REMOTE=deny a appky tlačítko neukážou.

Co to není

Není to cesta, jak publikovat ve dvou jazycích, aniž bys v tom druhém psal. Engine se schválně zastaví u konceptu: strojový překlad, který nikdo nečetl, na web nepatří. Co ubírá, je prázdná stránka. Text opravuješ, místo abys ho psal, a ty opravy jsou tvoje.

Komentáře